První den cesty dom. Plán je ujet toho dnes co nejvíce. Na jednu stranu se to hrozně nevyplatí, protože čím více na sever, tím větší bude zima.
Jenže na druhou stranu čím více na sever, tím kratší cesta domů a radši budeme zmrzlí a blízko, když zjistíme, že už nám nezbývá dost času.

A tak jsme ráno vstali, nanosili těch 36 tašek do auta, vyfotili jsme si elektroměr, všechny šuflíky 3x zkontrolovali, nechali klíče na lince a odešli.

Protože jedeme dálku a po cestě jsou různé země, různé měny, různá pravidla, přichází na řadu má oblíbená kratochvíle, kterou je tankování. Jako obvykle se mi nepodařilo sesynchronizovat stav paliva v nádrži se svými plány, takže tankovat bylo potřeba hned kousek za Aténami.
Sjeli jsme z dálnice a plán byl, že si prohlédneme kousek pobřeží, při té příležitosti natankujeme a pak se připojíme zpátky na dálnici a budeme pokračovat v cestě. Kafíčko bohužel v téhle lokalitě nepřipadalo v úvahu.
Všechno šlo samo sebou tak špatně jak mohlo a cesta mimo dálnici vedla a vyšší desítky kilometrů dál a tak jsem hledal nějaký sjezd, kdy nebudeme muset objíždět ani horu, ani záliv a podobné srandy. A tímhle jsem se bavil tak dlouho, až nám začala docházet nafta. Naštěstí tou dobou už se nám cesta neprotahovala a tak jsme sjeli z dálnice a jeli na nejbližší beznínku.

Borec se zeptal jestli diesel, tak jsem řekl diesel. A dostal jsem prémiový diesel. To jsem teda ušetřil.

Pokračovali jsme dál na sever. Od Atén už tu vzdálenost domů opravdu ukrajujeme. K Aténám je to strašlivá zajížďka. Viz mapa.
No a protože nás nic netlačilo, tak jsme dojeli až do Thessaloniků. Kterým se u nás s nějakého důvodu říká Soluň. Asi proto, že se to tak pěkně rýmuje.
To byl pořádný kus cesty na první zastávku a tak jsme si ji dopřáli.

Zastavili jsme tak blízko centru, jak to bylo jenon možné a vydali se na kafíčko do Sortie. Kafíčko tady mají moc dobré a doporučuji. Také ten barista byl velmi příjemný a vstřícný a v momentě, kdy jsem se zeptal na výběrovku a nechtěl cukr nám hnedle stričil druhé espresso 'na podnik'. A Léňa si tu koupila zrnka.
Co je na téhle kavárně ale velmi zajímavé je, že má dva oddělené vchody do dvou oddělených místností. Už jsem něco podobného i viděl, ale tady není ani vidět z té prodejní sekce do té sedící sekce. To bylo opravdu velmi zajímavé.
A pak jsme se tu dozvěděli jednu velmi zajímavou věc. Víte, jak v řecku, když si ke kávě sednete, zaplatíte za ni víc, protože je tam málo místa a tak se za místo k sezení připlácí. Ono to možná není úplně tak. Nebo tak moc.
Oni totiž mají dvojí daň. Pamatujete, jak tuhle krávovinu zaváděli u nás? Daň na pivo jiná podle toho jestli má sklenice víčko, nebo jak to tenkrát bylo? Tak tohle tady platí úplně běžně. Káva v papírovém kelímku podléhá nižší dani, než v porcelánovém hrníčku. Docela síla, ne?

Potom jsme chvíli chodili po centru a zastavili jsme se na sváču v nějaké pekárně, protože v Sortie zrovna neměli žádné dobroty. Moc jsme si to užívali protože jsme měli kafíčko, jídlo a je tu teplo. Jo a Thessaloniky jsou taky docela pěkné :)

Dál jsme se zastavili v Kavárně 17 Tady nevím, jestli jsem si špatně objednal a doufal bych, že touhle dobou už jsem byl zvyklý se extra ptát na výběrovku, ale 100% jistý si nejsem. Tak jako tak ani mé esko, ani Lénin batch nebyly moc dobré. Když někdo budete mít lepší zkušenost, podělte se prosím.

Po neuspokojivém kafícku jsme šli nakopat do zadku nějaké bossa v Pokémonech, abychom si trochu spravili chuť a jak jsme šli po městě podle Pokémonů, tak jsme se jakoby neztratili...ale prohlédli jsme si části města, které jsme původně neplánovali.
Dohledali jsme auto v mapě a došli jsme správným směrem až k němu. Nasedli a vydali se na další štaci.

Další úsek byl výrazně kratší než ten první, ale faktem je, že jsme toho od ráno v tahu ujeli poměrně hodně. Teď jsme projeli zbytek Řecka přejeli hranice. Hranice kam, ptáte se? Do Makedonie, protože tudy je to nejkratší? Nene, bereme to zase přes Bulharsko. Chtěl jsem ukázat Léňe Sofii, protože se mi líbila.
Když jsme dorazili do Sofie, byla už tma, zastavili jsme tam u nějakého Kauflandu a dali si Kebab z okýnka. Kebab mě jednak nenasytil a jednak chutnal mizerně. Jako doma. Už definitivně nejsme v Řecku :(
Mě honila mlsná a tak jsem v Kauflandu nabral nějaké zásoby a přecpal se. Léňu jsem přesvědčil, že když už jsme tady, musíme si kousek města projít. Ale! Jsme na okraji Sofie, u Kaflandu a ve tmě. Chodili jsme tam mezi paneláky ve zbytcích sněhu a už tomu chyběla jen nějaká sovětská písnička jako podkres. No...moc dlouho jsme tu nechodili, vrátili se do auta a jeli odtut pryč, protože ani přespávat bychom si tu netroufli.

Jeli jsme ještě asi hodinu a dojeli jsme až na hranice se Srbskem. Na řecké straně nikdo nebyl a tak jsme projeli až do té zóny mezi, protože jsme tu pořád měli Bulharskou síť, tedy data.
Bylo tu světlo a támhle jsou celníci a to bylo daleko lepší místo na přespání.