Dnes padl los na Atény. Léňa je chtěla z nějakého důvodu vidět, snad proto, že tady nikdy nebyla, nebo nevím :)
Takhle zpětně musím říct, že to, co mi na Aténách vadí, což jsou lidé a turistické pasti, tam skoro nebylo, takže Atény v prosinci jsou vlastně docela v pohodě.

Cesta byla nezáživná, ale ve dvou se to dobře táhne :) A my jsme ve třech :)
Potom parkování. To byla pohoda. Jsem to píchl normálně do pruhu, rup cuk, není třeba se stresovat. Jen nám teda nešly otevřít dveře na Lénině straně. Léňa se ještě vysoukala, ale Barčinu klec jsme museli otočit a vyndat ji do silnice - no, zkrátka normální parkování v Řecku.

Do centra jsme to měli ještě kousek cesty a tak jsme si prohlíželi okolí a hledali dobrodružství. Vzhledem k tomu, že jsme šli čtvrtí, kterou si troufám popsat jen jako "čínskou", tak tam moc dobrodružství nebylo. Ale o kus blíže k centru jsme narazili na tržnici. Velká, krytá tržnice, asi jste už někdy někde viděli. Jenže tahle prodávala pouze maso a masné produkty. Pod jednou střechou tu bylo dramaticky víc prodejců, než druhů zboží. Další věc, co asi nikdy nepochopím, ale zůstat a ptát se, se nám nechtělo, protože to tam docela smrdí. Koho by to zajímalo, tak Varvakios Market.

Otdud jsme šli někam, kde mi Léňa říkala, že to není moc turistické. Takže já jsem pindal a hledal jsem kávu. A našel jsem Tailor Made Coffee Roasters, kde už jsem byl před dvěma lety a moc mi tu chutnalo. Chutnalo mi i tentokrát, jen jsem byl trochu smutný z toho, že ač umí výbornou kávu, tak je to prostě kavárna v centru Atén a ještě je fency šmency, takže tu stojí lidi frontu a káva se tu dělá jako na běžícím pásu. Takže umí dobrou, ale typicky dělají takovou, co lidé chtějí a to není ta dobrá :(
Ale nevadí, my jsme si pochutnali a dali jsme si k tomu coroissantek.

A pak už jsme šli na ty památky. Viděli jsme toto, tamto i ono. Viděli jsme bezďáka močit mezi auty a všechny ty tisíc let staré domy, ze kterých skoro nic nezbývalo a přesto byly v lepším stavu než některé moderní a obývané domy ze sádrokartonu, které tu taky jsou.
Ale hlavně jsme viděli hodně sloupů a Léňa chtěla vidět sloupy, takže mise splněna. Paráda <3
Pak mě Léňa navigovala do další kavárny, ale já měl ještě jedno eso v rukávu. Tím je (myslím) Viewpoint Philopappos Hill. Jestli Vás baví platit vstupné, stát ve frontě a přetlačovat se s lidmi, abyste se podívali na šutry zblízka, nechoďte sem. Ve všech ostatních případech si sem zajděte. Je odsud vidět nejen celý ten Panthenol, ale také celé Atény a podívaná je to opravdu epická. Jsou o něco víc než 2x větší než Praha.
No ale především teda - je tady jediná socha, která v celém Řecku za něco stojí a to je Persephone na lovu.

Teď přišlo na řadu to kafíčko, kam nás původně vedla Léňa. To je The Underdog. To byl moc krásný podnik a vřele doporučuji. Jen nevím, jak ho popsat. Ten podnik je celkem velký, což je v centru Atén poměrně zajímavé. Jsou tam toalety, což je v Řecku poměrně zajímavé. Nabídka uvnitř nebyla rozsáhlá, ale měli tu samé dobré věci. Takové jako...brunch. A mají tu v nabídce batch, což jsme v Řecku také viděli snad poprvé.
Už jsem viděl víc fancy jídlo, ale i tak to bylo fancy. Už jsem měl lepší kávu, ale i tak byla dobrá. Už jsem zažil i lepší obsluhu, ale i tak byla příjemná. Zkrátka, ten podnik je super a myslím, že si tu vybere každý. Jediná nevýhoda je, že je tu poměrně draho. Ale zase - obrovská kavárna v centru Atén...

Dál jsme procházeli Atény, ale za chvíli nám došlo, že centrum Atén je ta zajímavá část, ale je to v principu pořád dokola to samé a už jsme to viděli. Teď jdeme okolo centra a dochází nám, že je to nejen pořád to samé, ale ještě je to to samé jako všude jinde, jen rozhlehlejší. A tak jsme to vzali ještě přes jedno kafíčko k autu, že se podíváme jinam v rámci Atén.
Tentokrát jsem na ECT zahlédl kavárnu Ubuntu a to jsem nemohl vynechat. Je to malá příjemná kavárna s takovým hipsterským nádechem. Tady už si Léňa nic nedávala, protože má rozum a já jsem si dal Frédo, protože ho nevysmahnu tak rychle.
Ňami ňami a jdeme k autu.

Léňa našla The Ellinikon Experience Park. Já dostal skvělej nápad, že zastavíme u kavárny a do parku dojdeme.
Tahle kavárna je Three Lines Coffee. Je to moc pěkná kavárna a vedle milého a tichého baristy bylo na poličce mnoho ocenění v soutěžích. Říkal jsem si, že je buď pozér, nebo frajer.
Dal jsem si další Frédo a když jsem mu řekl, že do toho nechci cukr, usmál se a zeptal se, zda to chci ochutnat jako espresso. Řekl jsem proč ne, protože proč ne...už jsem dlouho neměl kávu. On udělal z dvojpáky dvě a dal si se mnou a zeptal se jak mi chutná. Takže frajer.
Byl to nějaký Salvádor a pražila to pražírna na Krétě. Což je ostrov...docela zajímavá volba pro kavárnu na pevnině. Ale když jim to vyhovuje, proč ne :)

Odtud jsme se vydali do toho Experience parku, ale přišli jsme na to, že jsme od něho několik kilometrů a že se nám vlastně nechce a tak jsme přeplánovali a než, abychom tam dojeli, jeli jsme raději na Kalamaki Beach, kde je pláž, molo, přístav, lodě, park...prostě paráda.
Tady jsme se procházeli, dokud nezačalo sluníčko padat nad moře. Nebo okraj kopule, krunýř želvy...pardon, nevím, co tam na kraji je, nestíhám to sledovat :(
Tohle místo bylo fakt příjemné. Je tu spousta výzdoby a různých atrakcí. Je tu i hodně lidí, ale všechno je to na velké ploše a tak je tu příjemně. Dokonce tu je oplocený výběh pro pejsky, kde jsme chvíli byli, to bylo také fajn.
No ale nejlepší na tomhle všem byl západ slunce.

No po západu slunce, budete se divit, už moc nesvítilo slunce. A tak jsme se vydali domů. Což je pěkný kousek cesty, ale lepší být na sluníčku na výletě a za tmy v autě, než probendit ten sluníčkový čas v autě.
Mysleli jsme si, že tím dnešní dobrodružství končí, ale při večerním venčení jsme byli velkým fofrem vyvedeni z omylu. Když jsme přišli na pláž, tříštily se tam vlny. Ale velké vlny. Jestli jsme doposud viděli vlny o velikosti 1 až 10, tak tyhle byly tak 250. Proč, jak, odkud....nevíme, nechápeme. Koukali jsme na ně jako husa na sníh.