Vánoce byly náročné a proto je potřeba si trochu odpočinout.
Ráno jsme vyrazili na prochajdu, šli jsme tady na místní molo, protože to je první místo na pláži, kam přistane sluníčko a ohřívali jsme se tam do té doby, než šla kolem místní babča - pejskařka se svým pejskem, který vyletěl na Barču, jako kdyby mu šlo o život. Ale když jsem ho zkusil pohladit, div mi nevlezl do kapsy.
Zatímco já se válel po zemi s pejskem, Léňa se bavila s tou paní. Hrozně se divila, že nemáme žádné bezprizorní pejsky u nás a říkala, že tady taky funguje odchyt, všichni jsou čipovaní a Ti, co nejsou čipovaní musejí odevzdat vzorek krve. Jenže pak taky říkala, že pejsky raději pouští do přirozeného prostředí, než je držet v klecích.
Taky nám poradila nějakou restauraci Omega 3, kam si máme dojít na rybu :-D

Potom jsme dělali nějaké domácí práce a pak jsme ještě sedli do auta a vyrazili chytat ještě trochu odpoledního sluníčka.
První zastávka byla město Kiato, tady jsme zaparkovali na nějaké ploše ohrazené, že se tady nemá parkovat - už to tu opravdu začínám dostávat do ruky :)
Šli jsme na molo, kde jsme pustili Barču a chvíli tady blbnuli.
Potom jsme šli po místní pláži, což teda byla napůl pláž a napůl obrovské kusy nějakého rozpadlého plážového chodníku. Po cestě jsme si tady dřepli do kamínků a hráli jsme tu hru o nejlepší kamínek, co vypadá jako kávové zrno (na Facebooku), kterou nikdo z Vás neumí hrát a nemám Vás rád!
Došli jsme až na druhé molo, kde jsme měli možnost si prohlédnout obrovskou (asi) plachetnici z blízka a trošku podumat, co se s ní dá dělat, kolik lidí se tam vejde, co to stojí, jak je to komfortní...znáte to, pindáme na věci, kterým nerozumíme.
A potom jsme potkali obrovského pejska. Z dálky jsme si říkali, že jestli ho ten pán neudrží, tak Léňa bere Barču, já beru Léňu a v téhle kompilaci skáčeme do vody a doufáme, že ten pes neumí plavat. A když jsme se potkali, tak ten pejskek před Barčou utíkal. Něco tak srandovního už jsem dlouho neviděl.

Sluníčka už ubývalo a řešili jsme, že si půjdeme zalézt dom. Ale hecli jsme se a vydali jsme se ještě o kousek dál do nějakého lesoparku ve městě Xylokastro.
Cestou jsme si říkali, že by to chtělo nějaký croissantek na chuť, abychom vyhládli do večeře, ale žádný jsme nenašli.
Prošli jsme si kousek lesoparku a pak jsme z něj vylezli, protože hned vedle byla pláž. No, z kousku lesa v malémě městě u vody vylezl docela velký hotelový komplex. Hotely jsou tu obrovské a udržované, ne jako Lutrácích, spíš jako u nás. A lidí s kufry tu také běhalo požehnaně.
Obešli jsme to a vrátili se do toho lesoparku, tam je to moc pěkné. Hlavně v létě tady musí být chládek...ale i lidé.

Teď už zase byla tma a tak jsme sbalili auto a jeli domů. Jenže nám vyhládlo a tak jsme jak mameluci přibržďovali u každé rozsvícené kavárny, pekárny, cukrárny a hospody.
Zastavili jsme v pekárně Maison Ntanos. Nabídka zboží tu je skvělá, obsluha milá, angličtina hooodně lámaná, ale pomocí "mmm", "Chrismas" a "tradyšn" jsme pochopili, co si máme dát a nabrali jsme tady pár sladkostí.
Jenže tady ze všeho teče cukr, nebo se to jiným způsobem nedá jíst teď a tady. Takže jsme jeli dál s taškou plnou sladkostí a hladoví a jak mameluci... :-D

Další výherce dnešního večera je Friends Sequel coffee and grill Proč nás to zaujalo je mi záhadou :-D
Tak jsme tam došli a sedli si. I s tím americkým názvem to bylo hodně místní, jen s tématikou Přátel. Bylo tu strašně zahulíno - rozumějte málo, protože jsou vánoce a oni nedělají maso a skoro nikdo tady není. Neumím si to představit, když tu hulí všichni a je tu plno.
V tom podniku byly 4 holky a třeba 20 mužů. Ty 4 holky byly 2 holky v obsluze, jedna v kuchyni a Léňa.
A všichni na nás čuměli. Jestli na nás čuměli protože jsme moc bílí, nebo proto, že jsem vzal ženskou do hospody, to teda netuším, ale ptát jsem se nechtěl, ale bylo to divný.
Já jsem si tady dal nějaký Brie, de la flu fla fle a dostal jsem panini rozkrojené napůl. Léňa si dala club sandwich a dostala satelitní talíř na kterém byly 4 půlky trojitého sendviče a mezery byly vysypaný hranolkama! Co to zas je tohleto?!?
Ale Léňa se se mnou rozdělila, takže všechno je odpuštěno.

Pak už jsme jen jeli domů a nic moc zásadního nepodnikali. Až na to, že jsme měli čas večeře, byli jsme najezení a to, co tady na nás koukalo byla egelitka plná sladkostí - no dieta hadr...