Dnes jsme se vydali na velký výlet. Velký z něj dělá to, že jedeme sbalení na noc. To není poprvé, ale tím, že tyhle blogy píši zpětně vím, že tentokrát tam přes noc zůstaneme.
A dopředu se omlouvám, dnes to bude delší.

Vyrazili jsme poměrně brzy a drandili jsme na jih. První zastávknou je město Tripoli a ta kavárna, která měla zavřeno, když jsem tu byl naposledy a sám. Vidíte, Léňa mi nosí štěstí <3
Ta kavárna je Alexandros Coffee Shop. Když jsme tam došli, zaujalo nás, jak je tam usměvavá a veselá obsluha. Pak se tam nahrnuli lidé a Ti byli také usměvaví a veselí. Bylo to velmi zajímavé, ale asi to je tou kávičkou. Dvě baristky, které tu pracují občas sbalily hranatou tašku, něčím ji naložily a někam odjely na kole. Asi tu radost rozvážely. Velká paráda.
Mají tu poměrně hodně druhů kávy a mají je na váhu v zásobnících - kdo znáte KOPI LUWAK v Brně, tak tohle mi to připomínalo víc než hodně.
Dali jsme si double a cappuchino a nějaké kandované ovoce, sedli si a polemizovali nad tím, zda jsme měli nahlásit, že si sedneme, abychom to měli dražší, protože tuhle část etikety v gastru jsme pořád nedokázali pochopit.
Mezitím přišel do prodejny chlapík a cosi tam řešil. Já si šel prohlédnout zásobníky s kávou, on si toho všiml a zeptal se, co hledám...slovo dalo slovo a už mi ukazoval, že nejlepší mléko na šlehání je z Prahy, jeho oblíbený způsob přípravy kávy - říkal tomu dirty coffee a bylo to v podstatě nenašlehané capuchinno a taky, že má zdroj instantní kávy z výběrovky. A už jsme to tam ochutnávali.
No, abych to shrnul - kavárnu moc doporučuji. Ale pozor, mají tady všechno, od kávy pro běžného řeka, co žije na lodi a k snídani jí kafe, až po rozmlsané buržousty, jako jsem já.

Potom jsme si prošli Tripoli, je to docela pěkné město, jsou tu náměscí plné dekorací a i nějaké ty trhy. Jsou tu ulice vedoucí centrem, kam nesmí auta, je to takové už přívětivější pro...no jakoby chůzi po městě. Docela by mě zajímalo, jak to tu vypadá v létě, protože to město musí pojmout strašné množství lidí, ale zároveň nejsou u vody.
Nejvíce nás tady zaujal park s bustami takových těch slavných...frajerů oblečených v prostěradlech. Myslitelů asi?

Těch soch v parku je tu poměrně hodně a můžete si vyzkoušet, zdali je všechny znáte. Já bych se vsadil, že znát nebudete. Ale tak, či onak, je legrace ta jejich jména luštit.

Naší další zastávkou bylo město Megalopolis. Je to kousek od Tripoli, ale hlavně - když něco takového vidíte na mapě, tak se tam prostě musíte zastavit, ne? No...ne. Ani jsme tu nepořídili žádné fotky. To město není ani moc velké, což je fajn, protože se tam dobře chodilo s Barbůrkou, ale je to prostě jen obyčejné město. Nic zajímavého a rozhodně nic "Mega" jsme tu nenašli.

No a dnešní poslední zastávkou je Kalamata. Sem jsme přijeli se dvěma noblesními cíli. Zajít na kafe a koupit tady olivy Kalamata.
Kafíčko jsme si dali v Holy Mug. A protože jsme měli kus štreky za sebou, dali jsme si tady taky obložený croissant s krůtí šunkou. A zážitek stejný jako posledně. Kafe průměrné, jídlo skvělé.
Obešli jsme si přímořský kousek Kalamaty a pak jsem se domluvili, že se vydáme na Pláž Bouka, ale že tam pojedeme, i když to je kousek. No, jeli jsme ten kousek asi půl hodiny, protože když si zazoomujete mapu, je to všude kousek...
Nicméně - ta pláž byla nejhezčí nejlepší pláž jakou jsem kdy v životě viděl. Pláž vede kam oko dohlédne, je tak napůl písečná a kamínková, dá se dojet autem doslova až na pláž a není tady nic, co by se dalo považovat za past na turisty, tedy nic. Doporučuji se sem někdy podívat všema deseti.

Ještě nám zbývalo koupit tady olivy. Ovšem koupit si autentické olivy v Kalamatě od autentického člověka je asi stejně blbej nápad, jako koupit si autentické pivko od autentického člověka v Česku. Kam chcete pro něco takového jít?
Měli jsme tip z redditu na nějaký supr spešl obchod, kde se dají lokální olivy koupit. Bylo to ještě pěkný kus na jih, ale už se stmívalo a nás nic netlačí, takže jsme se vydali. Potom, co jsme si dali serpentýny nahoru a zase dolů asi 6x jsme dojeli na místo. A to supr dupr autentické místo se ukázalo být supermarket. Supermarket, jaké jsou i tam u nás nahoře a největší balení oliv tady měli 200g. Takže jsme zase ostrouhali.

Ale nevadí, jedeme dál na jih a najdeme místo k přespání. Jestli Peloponés je tlapa, tak tady už jsme vjížděli na jeden z těch drápů dole. Projeli jsme několik přístavních měst a pak jsme vjeli do hor. Postupně zapadlo slunce, zmizelo světlo a my jeli tmou po klikatých silnicích. Světla v dálce a nad sebou indikovala hory, světla vedle sebe přístavní města a absence světel indikovala moře. Kromě toho jsme viděli jen to, co osvětloval Krabička. A tak si to drandíme horami, když najednou...
Cesta přestala být rozbitá, ale vydlážděná a pěkná. Všude bylo světlo, domy přestaly být nahozené fasádou, ale byly z kamene. Kdybych tipoval, tipl bych, že jsme přijeli do středověkého skanzenu. A ono ne, tady normálně bydlí lidé, uprostřed ničeho, dokonce chodili po ulici. Docela neuvěřitelný pohled. Tahle vesnička se jmenuje Nomitsis a kousek za ní je druhá taková, Thalames. V Thalamesu jsme v neuvěření zastavili a navečeřeli se. Celou dobu jsme pozorovali pohyb lidí, co chodili okolo po vesnici a do místní hospůdky.
Bylo to tak pěkné, že jsme po večeři rozestlali auto a šli spát.