Míříme na jih, do Napflionu, ta cesta nás vede přes ten most, který je vysoko nad Korintským průplavem. Tak jsme se tam zastavili a prohlíželi si ten kanál. Fotka nevypoví, jaké to tady je. Jak je dlouhý, jak je rovný, jak vysoko to je dolů k vodě.
Stáli jsme tady na mostě a koukali na to neuvěřitelné dílo vysekané do materiálu, který snad ani není těžký vysekat, ale je ho vysekané naprosto nesmyslné a nepředstavitelné množství. Když si to někdy přijdete prohlédnout, doporučuji Most Starý Isthmus, po kterém se dá jít pěšky, zaparkovat se dá na obou stranách a je odtud na kanál asi nejlepší výhled.

Další zajímavostí po cestě jsou Mykény. Jsou po cestě a byla by škoda se tu nezastavit. Okolo Mykén se ve velkém pěstují pomeranče a v ještě větším olivy. My se zrona nachomýtli k tomu, jak nějaký padouch v sadu čóroval pomeranče.
My jsme se jen mrkli na to Mykénské Archelologické naleziště a zastavili jsme u Kyklopovy hrobky, kde jsme posvačili pár čerstvých pomerančů a byly svělé <3

Projeli jsme zbytek cesty do Napflionu a tam jsme potkali trhy. Takové ty poctivé trhy, jako Zelňák, ne jako trhy v centru. Rybář proldával ryby, včelař med...
Měli tu od banánů, které tu nerostou všechno až po takové ty supr odporné ryby. My jsme si řekli, že si dáme farmářské brambory, protože vypadaly velmi dobře - rozumnějte, byly od hlíny :-D Určitě budou dobré, ale co s nimi budeme dělat, to teda nevím.
No a potom jsme šli, již po několikáté, do kavárny Baristro. Dali jsme si tam každý jedno kafíčko, všichni se tam mohli posadit na zadek z Barči...klasika.
Kdo si pamatujete z článku Napflion 1 Alexandru, která tu zrovna pobývá, tak té jsem napsal, protože když jsme se viděli naposledy, bavili jsme se o tom, že bychom spolu mohli jít na večeři do skutečně místního podniku. Napsal jsem jí, ale neozvývala se.

My jsme se občerstvení kávou vydali na tu místní Pevnost Palamidi. Legenda praví, že je to 999 schodů, ale Alexandra říkala, že je to méně. Moje kolena praví, že to JE 999 schodů!
Vyškrábali jsme se až nahoru, trošku se pokochali panoramatama, nafotili nějaké drobnosti a chvíli jsme sledovali tažnou loď, která vedle sebe tlačila něco černého, legračně tvarovaného a tak velkého, že jsme si neodpustili pár Yo momma vtípků.
Také jsme dostali hlad, ale nevadí, Honza má v Báglu Dolmades (rýže ve vinných listech) a vidličku. Až teda na to, že zrovna dneska, když ten hlad fakt přišel to Honza zapoměl vzít, takže máme jen hlad a vidličku a to je pěkně pitomá kombinace.
A tak jsme se dali na sestup. A na úpatí té hory jsme někoho potkali...Alexandra šla opačným směrem než my. A tak jsme se domluvili, že se za dvě hodiny potkáme a půjdeme na tu večeři.
Tady mě trochu zamrzelo, že jsem Alexandru Léňě nezatajil, protože kdybychom ji takhle potkali, mohl jsem trvdit, že mám prostě kámoše všude :-D

Abychom zahnali iminentní hlad, vzali jsme to přes Lidl a koupili si tam nějaké pečivo - to byla velká chyba.
Léňa chtěla na Neraki Beach. Zní to povědomě? Mělo by, už jsem tam byl a měl bych vědět, že se tam nedá dojet autem. Ale nedošlo mi to, zadal jsem to do navigace a hurá.
No, to couvání v esíčkách v prudkém kopci a na štěrku bylo docela děsivé.
Jako alternativní plán jsme se šli podívat na Pláž Paralia Karathonas, což je pláž, která plynule navazuje na Neraki Beach. Taky je moc pěkná a je to tady pěkná prochajda. Ale v sezóně to tady bude hrozný šrumec, protože se sem dá dojet autem.

Čas nám utekl a tak jsme se vydali zpátky do města za Alexandrou. Ta nás vzala na večeři do místní hospody La Food (odkaz je dost možná špatně, ale když na to místo dojdete, najdete nápis La Food.
Hospoda to byla vskutku místní. Provozoval ji chlapík už 33 roků a jméno prý převzal od předchozího majitele. Pomáhal mu mladý synátor. Bylo to takové malé místo se dvěma velkými grily. Taková větší kebabárna. Ani jeden z provozovatelů nemluví anglicky a nemají meníčko. Ale nevadí, protože my máme doprovod. Alexandra nám nabídla, co je možné si dát a my řekli, že z toho cokoli. A tak jsme si dali všechno. Dám sem fotku, kde není vyfocené všechno, což by stejně ani nešlo, protože když jsme měli naservírované všechno, už jsme měli talíře na židlích, protože se to nevešlo.
Ochutnali jsme Tsipouro, místní víno a místní nealko pivo. A potom česnekový dip s hranolky, tresku s dalšími hranolky, několik porcí místního chleba, smažené sardinky, které skuteční frajeři jedí i s hlavami a řecký salát, kterému oni by řekli vesnický salát, protože jsou v něm jen obyčejné věci - obyčejné věci jsou místní rajčata, okurky, papriky, cibule, feta, olivy, olivový olej a celý ten salát byl neskutečný.
No, bylo to jídlo pro pět lidí a my na to byli tři. A my s Léňou jsme se preventivně najedli :-D

Když jsme to všechno spolykali, přišlo na placení. Za celé tyhle hody jsme vycvakali 30€ i s dýškem a celou cestu domů jsme si lámali hlavu, jak to mohlo být tak strašně levné. Pamatujete na mé první Souvlaki? Byla to porce pro dva, bez pití a stály 20€.
No, co Vám budu...takhle si prostě představuji dovolenou. Přesně takhle!