Dnes jsme si dali pomalé ráno, protože mě čekala spousta úklidu a příprav. Ne, že bych tady měl bordel nebo tak něco, ale někdo mi tady roznosil spoustu věcí po tom malinkatém bytě a Barča a ufoni...znáte to.

Sbalili jsme se až někdy před obědem a vydali se po pobřežní cestě do Atén. Dnes tam totiž budeme mít velmi důležitou schůzku.
Na mapě to vypadá kousek, ale není a ta pobřežní cesta to ještě o trochu prodlouží, nicméně ta panoramata stála za to. Výhled na moře byl celou cestu boží a kromě těch turistických míst je najednou po cestě spousta těch autentických, řeckých a to já mám daleko raději než ta pozlátka.

Zhruba ve 2/3 cesty jsme potkali kavárnu Nástupiště 9 a 3/4, na nějaké vlakové stanici. Byla zrušená, ale i tak to bylo pěkné překvapení.

Jeli jsme na jihozápadní stranu Atén. Až k moři. Už jsem říkal, že nemám rád Atény? :) Dnes se má averze opět probudila a čím blíže jsme byli tomu přístavnímu konci, tím horší to bylo.
Moje první zastávka byla v myčce, kde mi nějaký frája pověděl, že si tam nemůžu umýt auto, protože je špinavé. Ono to bylo tím, že kdybych jim tam spláchl všechen ten bordel za poslední dva dny, tak bych jim ucpal odpad a oni s těmi trubkami tady mají obecně problém, takže to je pochopitelné. Ale i tak...si jako myslí, že tam budu jezdit s čistým autem?

Další problém bylo parkování. Když jsem tu byl naposledy, sjel jsem z hlavní ulice do vedlejší a zastavil tam, ale tady to nebylo možné. V bočních uličkách nebylo ani zbla místa a když tu nějaké auto stálo, nemělo kola, skla atp. a vedle toho se mi fakt s Krabičkou stát nechtělo. A tak jsem poprvé v životě zaparkoval vědomě a cíleně jako debil na straně nějaké hlavní třídy. Jsem si celkem jistý, že jsem stál v pruhu, ale vzhledem k tomu, že v něm stála auta, kam jsem dohlédl oběma směry, prostě jsem ho tam nechal. Konkrétně to bylo tady, kdyby se někdy někomu hodilo :).

První zastávka byla v Magisteria Coffee Roasters. Vůbec netušili co je specialty coffee, chvíli tam klábosili mezi sebou a nakonec řekli, že mají coffee from Brazil. Tak jsem si dal espresso a bylo docela hnusný. Jsou na ECT, ale imho si moc nezaslouží tam být.

Další zastávka byl The Frog Espresso Bar, malý espresso bar, kde bar je rohový a uvnitř a sedí se na baru, ale zvenku. Mladý, opálený kluk mi řekl, že specialty jasně, a že mají blend nějakých afrik a pak single origin Nicaraguu a že je jeho oblíbená. To bylo fajn a kafíčko bylo taky fajn. Ten chuťový profil byl zvláštní, ale výrazný a moc jsem si to užil. Doporučuji.

Další zastávkou měl být East Coast Concept Store, nicméně jsme se nějak zapomněli a šli špatným směrem a minuli to. Ale místo toho jsme našli podnik který se jmenoval We Are East Coast. To mě zaujalo a tak jsme tam šli. Nejsou na Google mapách, ale jsou na téhle adrese. Z toho, co jsem pochopil jsou pobočka a mají stejné kafe. Taky vypadali, že kafi rozumí a udělali mi double z nějaké Etiopky. Ale to kafe bylo tak hnusný, že jsem seriozně zvažoval, že ho vyliju. :(

Jak jsem zmiňoval výše, camrali jsme Aténami tak různě a random a mířili jsme tam, kde se nám to líbilo, takže jsme samo sebou šli od centra a úplně blbě. Ono totiž, když vyhledávám ta zajímavá místa, tak mě to asi táhne tam, kde Ti lidé spíš žijí, než něco prodávají a tak jsme si zašli :)
Tímhle brouzdáním se člověk podívá na hrozně zajímavá místa. A tak jsme potkali kočičí park, sekci přístavu, kde bylo zaparkovaných tolik bambiliónů, že si to ani představit neumím, hromadu parků, kde byla i dostupná travička, nějaká hřiště a tak. Ale taky spoustu různých divných míst, bezďáků a jeden výklenek, kde byla cedulka Specialty coffee i s URL a místo kavárny tam měl někdo rozdělané ležení. Z tohohle brouzdání si tady dovolím dvě ukázky pro pobav, protože jsem zas tak moc nefotil.
No, jediné, co mohu dát jako radu je - když jste v takhle velkém/zmateném městě, tak nechoďte po památkách, běžte tam, kde se Vám to líbí a pak dál kam se Vám to líbí...atd. A až se ztratíte, najděte cestu zpátky.

Ještě jsem potřeboval na letiště, ale času bylo dost a tak jsem se vydal do druhé myčky. Tam mě nikdo nevyhodil. Ale nebrali tam karty. Tak ještě jednu myčku a taky nebrali karty. Paráda.
Tak jsem nechal chudáka krabičku špinavého a jeli jsme na letiště. Kdo jste kdy byli na letišti autem, tak Vám gratuluji, obnáší to spoustu věcí, které nemám rád. A naráz. Ale co už.
Přijeli jsme tam a hned mezi dveřmi zjistili, že Lénino letadlo má 50 minut zpoždění. No, venku už byla docela zima a na letišti bylo vedro. Vedro vyhrálo a tak jsme chodili po letišti tam a zpátky a dobývali pokémony. Byla to nuda, ale lepší než čerstvý vzduch parkoviště. No a pak jsme se konečně dočkali <3 Léňa se objevila v příletové hale a jsme tady všichni. Konečně.

Následovala cesta domů, která nám zabrala přes hodinu a pak jsme spolu šli na večeři asi 15 m od našeho ubytka. Potřeboval jsem počkat na Léňu, abychom tam šli. Proč? Fotka napoví :)