Dnes ráno jsme vstávali do nejnižší teploty, co jsme tady zatím zažili. Bylo 6 stupňů - to si neumíte představit :-D OMG, já se netěším domů :(
Odbyli jsme ranní krmení a prochajdu a rovnou jsme se vydali na cestu. Prvním dnešním cílem je Kalamata. Ano, ano, jako ten olivový olej. Cestou horem, spodem a přes všechny čerty jsme viděli východ slunce, který Vám tadyhle dám. Ty východy a západy tady v horách jsou fakt majestátní.

Kalamata je přístavní město na jizní straně Peloponésu a přístav je tu vskutku poctivý. Já jako chápu, že ta lodní doprava je hrozně důležitá a velký byznys. Ale vzhledem k tomu, jak mi lezou na nervy takové ty křiklavé stánky s cetkami pro turisty a pořávači na lidi v restauracích v turistických destinacích, tak si představte jak mi lezou na nervy přístavy. Takové ty zátoky, kde parkují zajímavé leč nesmyslné jachty, to ještě snesu. Ale tyhle průmyslové přístavy, plné stacionárních mega obřích strojů, nádrží a kde ve vodě parkují lodě nepředstavitelných rozměrů s paneláky a podobnými obludnostmi na palubě, to je děs.
No a tím, že ta přístavní města mají centrum u moře, tak tenhle děs je prostě v centru...

Z trochu pozitivnější stránky - v Kalamatě je kavárna Holy Mug. Kafe tady měli obstojné, ale tím že jsem dnes ještě nejedl a nevezl jsem jídlo (vezl, ale ne pro sebe :-D), tak jsem si tady dal snídani. Měl jsem tradiční regionální Kayanas a to bylo excelentní. Je to taková místní variace na avo toast. Jen jsou na chlebu vejce, rajčata a další ingredience, je to něčím posypané, tipuji oregano a na vršku bylo pár kousků nějakého zvlášního, ale dobrého sýra.
Po luxusní snídě jsme si prošli kus města, abychom to neprodřepěli jen v autě a cestou jsme potkali hřiště na Adžility (to je Agility pro gaučáky - brutální extrém, ale jenom trochu :)) Kus něčí zahrady kousek od centra plnou mandarinek, citrónů a grepů a nějaký park s výstavkou starých vlaků. Určitě je tady co vidět.

Z Kalamaty jsme se vydali do Athén. Dali jsme si to po dálnici, takže to bylo nějakých 300km, 2.5 hodiny a 38 mýtných bran.
Kdo mě zná, ví, že Athény nemám rád. Jsou tam samé věci, které nemám rád. Turisté a pasti na turisty. Léto, zima, furt. A když se vzdálíte od centra a ubyde turistů, přibude místňáků. Ubude chodců, přibude aut...atd. A odevšaď pryč jsou to strašné kilometry. Athény jsou fakt taková ještě horší Praha.
Jediné dobré tady jsou kávičky. Stavovali jsme se v kavárně Mind The Cup a potom Roosters.co. Obě měly dobrou výběrovku, ale kdybych si měl vybrat, kam znovu, šel byc do Mind The Cup. V obou kavárnách bylo nechutné množství lidí. Nevím, jestli jsou tak oblíbené, nebo jestli prostě kafe je tak moc oblíbené nebo to bylo nedělí. Ale to množství lidí bylo vskutku nepříjemné. A v obou kavárnách jsem měl problém s vysvětlováním, že bych rád výběrovou kávu. Zajímavé bylo že v jedné z nich pomohl nějaký druhý barista a na mé "spešlty" řekl "espešlty" a to té paní, co se mě snažila obsloužit najednou bylo jasné. Holt má řečtina asi není zas tak dobrá...

V Athénách jsme potkali spoustu dalších pejskařů. Snad nezajímavý fakt, ale vzhledem k tomu, jak nás všude nahánějí bezprizorní ošoupaní pejsci, tohle bylo celkem příjemné překvápko. Nicméně - chudáci psi teda. Ona tady jako je zeleň, ale stromy jsou tady tak, že je vyseknutý čtverec 30x30cm v chodníku a z toho trčí strom. Jestli tohle chodí ochcávat všichni ti pejsci, tak je mi jich docela líto.
Hledali jsme parky, protože těch je taky spousta. Ale našli jsme jen jeden, kde tráva nebyla obehnaná plotem. Místo toho byla obehnaná cedulemi, že máme sbírat po svých psících - a podle toho si můžete představit, jak ten neoplocený kousek vypadal :-D
Po Athénách jsme chodili dokud nezmizelo sluníčko a pak jsme se vydali pro auto a valili jsme domů na zasloužený odpočinek.