Dnes jsme vyrazili pěkně poctivě a brzy, protože jedeme daleko a máme toho hodně ke stihnutí.

Prní zastávka byl restík z jednoho z předchozích výletů. Stavili jsme se na Acrocorinthu, což je obrovská pevnost na skále, viditelná nejen z Corinthu, ale i z širokého okolí.
Víte, že nejsem moc velký fanda do baráků. Je to jen jiná konstelace šutru než hora, ale nedá se to jíst a častokrát se tam platí vstupné. A s laťkou nastavenou takhle nízko říkám na rovinu, že tohle nestojí za návštěvu. Mám za to, že v sezóně se za to vybírá vstupné. Já zaplatil 0€ a přesně jak říká má recenze na mapách - dostal jsem adekvátní zážitek.
Nesmí sem pejci!
Všude jsou šutry ochozené do hladka, takže je fuk, co máte za podrážky, bude Vám to klouzat. Měkká podrážka Vám pak zkroutí nohu, trvrdá kotník.
Je tady toho spousta k vidění, ale všechno k vidění tady je ruina nějakého baráku, takže 100x to samé.
Jedinou výjimkou je jedna budova, kde se zřejmně dá vyjít na střechu a rozhédnout se po okolí. Tam byl ale zadeklovaný vstup - to hádám bude korelovat v placením vstupného.
Nicméně je to na obrovském kopci, takže výhled tu není zrovna nedostatkové zboží.
A co je na tom místě nejnořší - zlomil jsem si tady brýle, takže teď budu jak ocas řídit bez nich.

Další zastávka po cestě byly Mykény. Nevím, čím jsou Mykény slavné, ale už jsem to jméno někde slyšel, takže slavné asi jsou a já jsem jen ignorat, že nevím proč.
Je tu několik věcí k vidění. Hlavní atrakce jsou Archeologické naleziště Mykény a Agamemnónova hrobka. Pokud jsem to správně pochopil, tak za pouhých 20€ získáte vstup do obou. My jsme tam velmi překvapivě nešli, ale tady Vám dám náhled, jak vypadá ta Mykénská atrakce z parkálu.
My jsme si tady zahráli na kočku a myš s partou pejsků, kteří na nás přišli štěkat a paní na mě z budky na lístky křičela, že jsou agresivní na psi. Takže jakoby emoce byly a ještě jsem ušetřil 20 éček. Zhlehčuji to. Sem bych snad i někdy zašel.
Mno, my jsme sem přišli z olivového sadu, protože jsem skvělej navigátor a zaparkoval jsem v poli - ale k těm památkám se normálně dá dojet. Stačí nebejt debil. Takže jsme si to od nich dali po silnici...pěsky. Ten byznys tady je hodně zaměřenej na turisty, tedy v Prosinci opuštěný, takže to tady vypadalo docela normálně.

Prošli jsme kousek města a pak jsme to stočili zpět k autu. Parkovali jsme totiž kousek od Kyklopovy hrobky, která IMHO není nepodobná té Agamemnónově. Jen k ní nevede silnice a hádám, že ten, koho tam pohřbili nebyl takovej frája, jako tadyhle Agamem-bro.
Ta Kyklopova hrobka je moc pěkné místo. Je to uprostřed lánů olivovníků, je tam pěkná cesta, je to stranou a je to zadax. Když budete v Mykénách, tak si sem buď zajděte, nebo i sem zajděte (y).

Naší další zastávkou bylo město Tripoli. Sem jsme jeli protože je tady jedna z toho mála kaváren, které jsou na Peloponéském poloostrově. Teda těch s výběrovkou, kaváren je tady víc než lidí. Tahle kavárna samo sebou zavřela 20 minut předtím, než jsme dorazili. A tak jsem si místo dobré kávičky dal místní farmářské ekologické bezlepkové veganské bio raw sušenky ze supermarketu. Neměl jsem s sebou jídlo a na hlad chutná všechno.
Když už jsme tu byli, město jsme si prošli. Město je to poměrně velké, ve smyslu rozlehlé, jsou tu široké ulice, hromada komerce, hromada výzdoby, ale zároveň málo lidí. Takové Brno Peloponésu, řekl bych. Jen teda v sezóně to bude asi slušné peklo. Na druhou stranu, je téměř v prostřed poloostrova, takže k moři nejdál na všechny strany. Třeba to tu opravdu bude příjemné i v létě.

Do naší hlavní stanice na tomhle výletě jsme přijeli za tmy - protože kromě skvělého navigátora jsem taky skvělý organizátor :-D
Tím cílem byla Sparta.
Chtěl jsem se sem podívat, protože před dvěma lety jsem u památníku Padlých 300 Sparťanů a velmi mě překvapilo, jak daleko to tehdá šli - a bylo to zhruba 378 km. To zhruba odpovídá tomu, co bych za ty dva roky ušel pěšky :)
Už při příjezdu jsem začal cítit tu chlapáckost, co z tohoto místa čpí. Narostly mi chlupy tam, kde mi předtím nerostly, narostly mi i chlupy na chlupech a 16 břišáků...
Nevím, co jsem od toho čekal, ale kdyby tady byly staré baráky, šel bych se podívat. Ale Sparta je úplně normální město se silnicemi, lidmi, gyrosem atd. Žádné známky hustého naolejovaného chlapáctví...ani těch dalších věcí, které se ve Spartě děly a raději se o nich nemluví.
Stejně jsme přijeli až za tmy a potřebovali jsme se hlavně vyspat. Ale sochu Leonida jsem si nemohl nechat ujít. A nevím, jestli si neidealizuji tu, co je v Thermopylách, ale tahle vypadala, že je mu 16, má nalepené vousy a je trochu tydýt.

Potom jsme se přesunuli malý kousek za město a tam se uvelebili už někdy v 9 hodin. Měli jsme toho dost a unavení jsme byli poctivě.